Krajská psycholožka pro náhradní rodinnou péči PhDr. Anna Kotrčová napsala článek o pěstounské péči, ve kterém rozebírá, jaká je pěstounská péče a jakým směrem se v současné době ubírá. "Děti opuštěné vlastní rodinou mají stejné potřeby, představy a přání jako jejich vrstevníci, žijící v rodině. Prožívají stejné každodenní situace jako ostatní děti, jen nemají vedle sebe nikoho, kdo by je vedl, pomáhal jim a směroval je pro ně podporujícím směrem," říká PhDr. Kotrčová ve svém příspěvku, který si můžete přečíst níže.

V současné době přetrvává neúměrně vysoký počet dětí, které jsou umístěné v ústavních zařízeních. Jedná se o děti se specifickými zdravotními, psychickými a vývojovými problémy, které jsou současně opuštěné vlastní rodinou. A to jak fakticky tak i obrazně. Velká část umístěných dětí má jednoho nebo i oba biologické rodiče, kteří udávají různé důvody, proč nemohou trvale pečovat o své děti. Otázka vhodných bytových podmínek, finanční zázemí rodiny dnes není směrodatná pro odebrání dětí z péče rodičů. Důvody k umístění dětí mimo rodinu se rozrostly o neschopnost rodičů pečovat o své děti pro jejich drogovou, alkoholovou a další jiné závislosti, preferenci uspokojování vlastních potřeb rodičů nad potřebami dětí, kriminální činnost rodičů, praktický nezájem o péči o vlastní dítě.Dr. Kotrčová

Dítě po narození nemá možnost sdělit, v jaké rodině chce žít, o jeho narození rozhodli rodiče, kteří následně odmítají převzít odpovědnost za toto své důležité rozhodnutí a preferují své potřeby nad potřebami dětí. Přičemž mnoho rodičů možnosti a schopnosti k péči o dítě má a mohli by péči dostatečně zvládnout, ale je pro ně jednodušší tyto povinnosti přesunout na někoho jiného, resp. na stát. Preferují svá práva na svůj život, ale plnění povinností, které narozením dítěte nastává, odmítají. V současné době je mnoho možností, jak prakticky využít schopnosti k péči o dítě, pokud nezvládají rodiče samostatně -  za pomoci různých organizací a odborníků, ale tyto možnosti jsou pro velkou část biologických rodičů nepřijatelné – prostě nemají zájem. Mohou, ale nemusejí tyto nabídky využít a za takovýto jejich přístup jim nehrozí žádný postih. Přitom velká část opuštěných dětí touží být doma, u mámy a táty, a i když mají často za sebou nepříjemné zkušenosti z pobytu doma, přesto tato jejich touha je velmi silná.

Děti opuštěné vlastní rodinou mají stejné potřeby, představy a přání jako jejich vrstevníci, žijící v rodině. Prožívají stejné každodenní situace jako ostatní děti, jen nemají vedle sebe nikoho, kdo by je vedl, pomáhal jim a směroval je pro ně podporujícím směrem.

Umístěním do kolektivního zařízení děti ztrácejí možnosti společných zážitků v rámci rodiny, možnosti rozvíjení sociálních interakcí v rámci blízké i širší rodiny. Zkušenosti ze sociální a emoční oblasti prožívání jsou nezbytné pro zdárný rozvoj dětské osobnosti, odpovídajícího sebevědomí, rozvíjení pozitivní identity – tozn. „ kdo jsem, odkud přicházím, jak jsem ukotven v přijímající, akceptující a podporující rodině, aktivní podporou stabilního zázemí jsem postupně připravován pro vlastní osamostatnění se“, což znamená přípravu pro vlastní kvalitní samostatný život.

Po selhání vlastní rodiny je přijetí dítěte do náhradní rodinné péče nejméně bolestnou záležitostí. Náhradní pečovatelé – pěstouni jsou v náročném řízení teoreticky i prakticky připravováni na výkon pěstounské péče. Mají možnost sdílet zkušenosti již zkušených pěstounů, seznamují se s jejich zkušenostmi a s příběhy jejich svěřených dětí. Přechod dítěte do nové rodiny vyžaduje bezvýhradné přijetí dítěte novou rodinou, současně s přijetím jeho historie a následně aktivní podporou dítěte v jeho rozvoji, se zakotvením v sociální skupině  nové přijímající rodiny.

Pěstouni mají za povinnost podporovat a rozvíjet vztahy přijatého dítěte s biolog. rodinou, což s ohledem na často negativní zážitky dítěte se svými „blízkými“ z původního prostředí není jednoduché – ani pro pěstouny, ani pro děti. Přesto u přijímajících a podporujících pěstounů je tato problematika, ve spolupráci s pomáhající doprovodnou organizací, kterou mají pěstouni k dispozici, vcelku zvládána ku prospěchu dětí. V případě výskytu problému pěstouni spolupracují s odpovídajícími  odborníky, jsou vedeni k tomu, aby se nebáli požádat o pomoc, čímž předcházíme pocitu selhání a neúspěchu. Osobnostní zralost pěstounů a vlastní zkušenosti z péče o děti jsou předpokladem k eliminaci nebo minimalizaci možných potíží ve výkonu pěstounské péče.